obléhání Klatov Švédy....5 díl( útok na Prahu)
Obléhání Klatov Švédy 5.část Klatovy se po dlouhodobém obléhání Švédy velice těžko vzpamatovávaly. V této ohromné bitvě padlo na 300 Klatovanů a přes 8000 Švédů. Ale Klatovy dokázaly odolat téměř dvouměsíčnímu obléhání. Po tomto obléhání byla téměř polovina našeho města proměněna na hromadu suti a kamene. A to hlavně na severní a východní straně. Tam vykazovaly hradby a domy na předměstí značné škody. Severní brána byla také velmi poničena a kdyby ji moji lidé nepodepřeli vysokými trámy asi by se doslova sesypala na hromadu kamene. Nejvíce ovšem utrpěla severní pevnůstka. Byl zde zničen ochoz na hradbě a také vyvrácené některé kůly přiléhající palisádové hradby. Ještě horší ztráty byly za vnitřními městskými hradbami. Některé domy za nimy, byť i dále od nich byly zasypány jejich sutinami. A vodní příkop před hlavní hradbou byl z velké části zakopán. Navzdory těmto ztrátám se mě a mým lidem podařilo jak hradby tak i domy prostých měštanů za několik dní opravit. Tímto ovšem válka se Švédy zdaleka nekončila. Dozvěděl jsem se, že se nepřátelé stáhli do Prahy a tu drží. Hned jsem věděl, že budu muset Prahu obléhat, protože Švédové se jí jen tak nevzdají. Chtěl jsem nejdříve se Švédy vyjednávat ale po chvíli jsem zjistil že to bude marné. Švédové se města nevzdají. V Klatovech jsem pak začal chystat plán obléhání Prahy. Věděl jsem naštěstí jaké má Praha hradby a tak jsem se musel podle toho připravit na obléhání. Na proražení pražských hradeb nám nestačila děla jako na janovické hradby. Museli jsme vyrábět ještě větší děla. Za měsíc jsme vyrobili asi dvacet děl která měla ráži přibližně čtrnáct centimetrů. Měla by stačit na proražení pražských hradeb. O necelý týden později jsem vytáhl na Prahu. Cestu jsem bral dobrovolníky za všech měst a hradů a nakonec se mi podařilo dát dohromady vojsko o síle téměř 7000 mužů. Děl jsme měli celkem 100. Z toho bylo 40 moždířů, 20 bombard a 20 houfnic. Zbytek byla těžká děla vyrobená v Klatovech. Těchto těžkých děl jsme si cenili, protože jsme jich měli pouze dvacet. Za necelé tři týdny jsme přitáhli k Praze. Věděl jsem že sám Prahu nikdy nedobudu. Když jsem uviděl ty ohromné hradby tak jsem se i já začal strachovat že Švédové mají převahu. Musel jsem vyslat rychlé jezdce do okolních měst a hradů aby poslali jednotlivá vojska mě na pomoc. Odevšad odepsali že jsou na cestě ke mně. Největší spojenecké vojsko přišlo ze severu a to z Litoměřic a z Terezínské pevnosti. Další dvě vojska přišla od jihu z Plzně a Českých Budějovic. Nakonec se u Prahy shromáždilo dvacet tisíc vojáků. Touto vojenskou sílou už bych měl Prahu dobýt. Pověřil jsem velitele litoměřicko-terezínského vojska aby obsadili pahorkatinu za Hradem. Já sám jsem se se svým vojskem usadil na hoře, na které kdysi bojoval Jan Žižka. Tou horou byl Vítkov. Z Vítkova jsem měl pod dohledem celou Prahu. Vydal jsem rozkaz aby vojáci opevnili tuto pozici v případě švédského prtiútoku. Za několik dní bylo hotovo. Na výstavbu tohoto opevnění jsme spotřebovali všechno dřevo co jsme si vezli z Klatov. Opevnění bylo celé ze dřeva a byla to v podstatě palisádová hradba a vždy jedna kruhová věž v rohu. Na nich bylo umístěno vždy po čtyřech dělech. V pevnosti byly postaveny také chatrče pro vojáky. V čem však nastal problém bylo opět zásobování. Zásoby střeliva a jídla nám přiváželi až z Klatov. Spojenecké vojsko na tom bylo lépe protože jejich zásobovací linie byly kratší než ty naše. Na území navíc řádili loupežníci takže mnohý den moji vojáci ale i já jsme byli bez jídla. Po měsíčním obležení Prahy moje demoralizované vojsko ztratilo více než 2000 vojáků kvůli nedostatku jídla. Navzdory těmto ztrátám jsme u Prahy zůstali. Byli jsme rozhodnuti Prahu obsadit. Další týden nám dorazily další posily. Byly to vojáci z Plzně pod vedením hejtmana Rožmberského. Tentokrát už jsme si byli jisti že Prahu dobudeme. Když dorazily posily z Plzně tak nás bylo u Prahy asi 21000. Město bylo v obležení už druhý měsíc a nic se nedělo. Řekl jsem, že když nezačnou Švédové začneme my. Rozeslal jsem rozkaz do táborů spojenců ať začnou ostřelovat město. Zanedlouho se začaly pražské hradby otřásat pod výbuchy našich dělovek. Bylo to ale velmi silné žulové opevnění a tak po první salvě se nám nepodařilo jej prolomit. Teď se ale do ostřelování pustila těžká děla a zaměřila se přesně na brány. Pražská východní brána se začala bořit. Odpoledne jsme museli ostřelování zastavit, protože se zvedla hustá mlha. Nyní měli výhodu Švédové. Tento den už se ostřelování neopakovalo, protože ta proklatá mlha trvala dlouho do noci. Teprve další den ráno se zvedla. A ostřelování znovu započalo. Praha byla teď ostřelována ze dvou stran. Říkal jsem si že to nemůže vydržet. A vážně to nevydržela. Po dvou hodinách dělové baráže se začaly hradby prolamovat. Hradby byly sice prolomeny ale to neznamenalo že Praha je bezmocná. Naopak. Nepřátelé mohli vlomy v hradbách napadnout naše vlastní vojáky. Museli jsme si také všímat Vyšehradu a Pražského hradu. Vyšehrad byl postupem století přestavěn na obrovský hrad. Podotknul jsem, že jestli chceme Prahu dobýt tak budeme muset dobýt nejdříve Vyšehrad. Všiml jsem si jedné slabiny u vyšehradské Leopoldovy brány. Tou slabinou byla pouze dřevěná vrata a dřevěná padací mříž. Nyní nás město přestalo zajímat, ale zaměřili jsme se na Vyšehrad. Já, přestože jsem byl výborný stratég při obraně, v útoku jsem tak dobrý nebyl. Nařídil jsem veliteli dělostřelectva aby zahájili palbu na Vyšehrad, ale aby stříleli spíše do míst Leopoldovy brány. Ostřelování nezačalo hned, bylo plánováno až o tři dny později. Důvod odkladu ostřelování byl ten, že museli z Klatov přivézt munici a střelný prach. Teď nastal velký problém. Hlavní zásobovací karavana byla přepadena loupežníky a k Praze se dostalo pouze osm vozů z nejméně třiceti. Ostřelování muselo být opět odloženo. Říkal jsem že jestli to takhle půjde dál, tak nikdy Prahu nedobudeme. Vyslal jsem část vojska aby vyčistili oblasti kolem hlavní zásobovací linie. Vojsko bylo pod vedením klatovského purkrabího. Několik dní poté co jsem vyslal část vojska, přijel posel se zprávou, že oblast kolem hlavní zásobovací linie je volná. Poslal jsem ho zpátky se zprávou ať hlídají trasu Klatovy-Praha. Když další den dorazila karavana se střelivem, dal jsem rozkaz veliteli dělostřelectva Janu z Tachova ať začne pálit na vyšehradskou Leopoldovu bránu. Z několik hodin zase spustila palba. Bylo nám divné, že nepřátele vůbec neopětují palbu. A byl tu opět večer. Palba trvala celou noc. Využívali jsme toho, protože jsme měli dost munice. Nyní se všechna děla zaměřila na Leopoldovu bránu. Brána se nám zdála neprorazitelná. Až ve chvíli když jsem se v baterii objevil já, jedno dělo vystřelilo tak přesnou střelu která prorazila vrata, vletěla do prostoru brány a vyřadila řetěz padacího mostu. Byl tu ovšem ještě jeden řetěz. Ten bylo třeba vyřadit také. Musel jsem dát rozkaz zastavit palbu protože nám opět začala docházet munice. Museli jsme tedy zase týden čekat než dorazí karavana se zásobou střeliva. Týden uplynul jako jeden den. Dorazila munice ale mimo ní také dvě těžká obléhací děla jako pozornost od Českobudějovického hejtmana. Tak s těmito děly začalo být všechno jinak. Když začala palba na Leopoldovu bránu byla to taková síla že se celá země otřásla pod výbuchem. Asi za hodinu byl přeražen druhý řetěz u padacího mostu. Vydal jsem rozkaz k útoku na Vyšehrad. Vojáci se vrhli bránou do prostoru pevnosti, ale nepřátelé nekladli vůbec žádný odpor. Když mi to nahlásili, dal jsem okamžitě celou pevnost prohledat. Vojáci prohledali úplně všechno ale nikoho nenašli. Velmi jsem byl naštvaný, že jsme stříleli nadarmo. Z Vyšehradu jsem dal rozkaz aby vojáci zaútočili na město. Průchod Novým a Starým městem byl opět nerušený. Nikde se nestřílelo, všude byl klid. Když jsme se ale přiblížili k Hradu tam nás začali ostřelovat Švédové. Vyšehrad, Nové a Staré město byly obsazeny bez jakýchkoliv ztrát. Věděl jsem že se švédské vojsko muselo někam stáhnout. Co jem ale nevěděl, že tohle je začátek jedné z největší bitvy mezi mnou a švédským generálem Torstensonem. Odeslal jsem posla oznamujícího litoměřicko-terezínskému vojsku aby se připravili k útoku na Pražský hrad. Dostal jsem odpověď že jsou připravení k útoku. Řeku Vltavu jsme překročili z obtížemi protože jsme byli neustále pod palbou z Hradu. Odeslal jsem rozkaz do pevnosti na Vítkově aby poslali zbytek vojska a začali pálit na Hrad. Sám jsem se potom ujmul vedení útoku. Předem jsme měli připravené žebříky na zdi Hradu a beranidla na bránu. Z jihu jsem postupoval já se svým vojskem na Hrad. Severní strana odkud útočili naši spojenci z Litoměřic a Terezína byla lépe opevněná ale našim spojencům se podařilo opřít žebříky o hradby a dostat se nahoru. Na naší straně jsme platili vysokou krvavou daň. Ale po několika pokusech se nám také podařilo opřít žebříky o hradby. Zahynulo mnoho mých vojáků. Byla to hotová jatka. Na obou stranách tekly řeky krve. Když ale beranidla prolomila brány na obou stranách, nepřátelé se octli v pasti. Byli sevření ze všech stran a neměli kudy ustoupit. Po půlhodině lítých bojů se nám podařilo Hrad obsadit. Zajali jsme přibližně 1200 nepřátel a zabili jsme jich nejméně 1000. Když jsme dopočítali své mrtvé bratry nemohli jsme uvěřit kolik jich padlo za jedinou bitvu. Byla to více než polovina celého vojska co bylo předtím u Prahy. Celkový počet mrtvých byl 13754 mužů. Toto ale nebyl konec války s generálem Torstensonem. Když jsem vylezl na obrannou kruhovou věž Daliborku a rozhlédl se dalekohledem do oblasti kolem Prahy, uviděl jsem na obzoru mohutné švédské vojsko. Nepřátelé byli připraveni zaútočit na nás a napůl poničený pražský hrad. Nemohl jsem se jim postavit na zničeném hradu, proto jsem vydal rozkaz, aby se vojsko shromáždilo před Hradem. Vzduch zaváněl pachem poslední nadcházející bitvy mezi mnou a Švédy. Švédové měli obrovskou převahu, protože Litoměřičtí a Terezínští se vrátili do svých domovů s odpovědí, že to není jejich bitva. Nás bylo nyní asi jen 7000. Nemohli jsme vzdorovat švédskému vojsku dost dlouho. Každopádně jsme museli Švédy zadržet než dorazí zbytek armády z Klatov. To byla doba více než tří dnů. Musíme vykácet část lesů v okolí a opevnit se pod Hradem jak nejlépe umíme. Výsledkém tvrdé práce bylo bezpečné opevnění. Nařídil jsem aby byly vysekány střílny a postaveny ochozy pro děla a pro stráže. Postavili jsme také obléhací prak který metal kameny . Tato pevnost měla hradbu vysokou přibližně 2 metry a silnou asi 10 centimetrů. Záleželo na tloušťce dřeva. Dále byl před hradbou příkop a val. Také se nám podařilo částečně opravit hradby Hradu kamenem z rozbitých městských hradeb. Už jsem mohl jenom čekat až Švédové zahájí útok. Ještě jsem dal umístit velká děla nahoru na Hrad. Další den jsem zpozoroval z hradeb mohutné přesuny nepřátel. Vytušil jsem že se schyluje k bitvě. A opravdu. Nepřátelé začali postupovat směrem k naší pevnosti. Slezl jsem po žebříku dolů do předsunutého opevnění. Křikl jsem nahoru aby začali střílet. Děla začala pálit na nepřátele. Byly to takové rány, že vojáci co byli doslova pod hlavněmi děl, si museli zacpávat uši. Ti, kteří to neudělali, tak přišli o sluch. Zahájili jsme palbu z menších děl umístěných v předsunutém opevnění. Nepřátel už z dálky ubývalo. Nakonec se přiblížili na dostřel tarasnic, píšťal a pušek. A teprve teď začala bitva. Nepřátelé začali dorážet na hradbu. Získali jsme výškovou výhodu, a to proto, že velká děla neustále pálila do týla nepřátelského vojska. Nepřátel teď ubývalo jak u pevnosti tak v týlu. Potom ale začala i nepřátelská děla. A nás začalo také ubývat. Já jsem chytl ránu s pistole, ale ani na okamžik jsem nepolevil. Opřel jsem se o hradby a dál jsem velel obraně. O několik minut později vedle mě vypálilo opět velké dělo a vystřelilo šrapnel. Šrapnel byla kovový válec naplněný malinkými kuličkami který jsme nabili místo koule. Uviděl jsem nedaleko velící stanoviště Švédů. Řekl jsem ať namíří dělo na sever. Zaměřili se přímo na velitelské stanoviště. Ozvala se rána z děla a já jsem dalekohledem viděl jak lehl celý stan. A v tom okamžiku začali nepřátelé bezhlavě ustupovat. A to byl konec bitvy o pražský hrad.
Já jsem byl vyznamenán naším králem
za neuvěřitelnou chrabrost v boji Vojáci z českých zemí hnali Švédy až k polské Poltavě na Visle.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj máš to tu oc hezký a hlavně se mi líbí že jen nestahuješ ,ale vymýšlíš sám .Určitě v tom pokračuj ahoj Zdenda
Hrezký
(Zdenda, 24. 8. 2009 13:40)