obléhání Klatov Švédy ..1 díl
Obléhání Klatov Švédy
1. část
Klatovy byly už od svého založení poklidným královským městem. Já jsem v něm vyrůstal už od dětství a byl jsem synem velitele města. Byl jsem sice syn velitele města, ale choval jsem se jako prostý měštan a ne jako nějaký nadřízeny klatovského lidu. V tomto městě si byli všichni rovni. Klid však netrval dlouho. Za několik let vtrhli do Čech Švédové pod vedením generála Torstensona a bylo jich alespoň 18000. Švédské vojsko se nezastavilo před ničím. Byly dobyty pevnosti Terezín a Josefov a ani Praha se jim nepostavila na odpor.Za několik dní došla zpráva i do západočeských měst a v ní bylo psáno aby se alespoň někdo postavil na odpor proti Švédům, nikdo se však nechtěl stavět proti tak krutým nepřátelům. Můj otec ale prohlásil: .. Klatovy se Švédským okupantům postaví i se svou nevelkou posádkou. Ten, kdo tak neučiní bude považován za zrádce a zastřelen ". Klatovy opravdu neměly velkou posádku. Jejich vojenskou sílu tvořilo jen 1600 vojáků, ale zato měly Klatovy velmi silné hradby a odolné vůči dělům a všem obléhacím zbraním, hradby byly místy silné až 3 metry. Jak se o tomto rozhodnutí dozvěděli velitelé okolních měst a vesnic, ihned odeslali své posly do Klatov a prohlásili že se švédskému vojsku také postaví na odpor. Toto rozhodnutí sjednotilo všechna západočeská města v jeden celek. Klatovům přispěchali na pomoc dokonce i vojáci ze Švihova a ze Zvíkovského hradu. A i v Klatovech samotných stál královský hrad stejného jména. Mělo to být poslední útočiště obránců Klatov. Příští den se ale stalo něco velmi nečekaného, můj otec byl zabit nájemným vrahem Švédů. Ničema byl chycen městskou stráží a předveden přede mně. Strážní se mě ptali: .. Co s ním, pane, hodláš udělat ". Já jsem odpověděl: .. Dal bych ho na místě zastřelit, ale jako voják umím ocenit odvahu a obětavost. Dám ho pověsit. Jakmile tak učiníte, tak pověste jeho tělo na nejvyšší patro Černé věže. A tak se taky stalo. Jeho tělo bylo pověšeno na nejvyšší věži Klatovského hradu. Když můj otec umřel, bylo mi teprve 17 let už mě lid zvolil za nového velitele města. Co jsem měl dělat, řekl jsem si: Když tě zvolili, tak jim vel. Prošel jsem vojenským výcvikem a také jsem uměl velmi dobře šermovat. Někteří vojáci z okolních měst mě nechtěli přijmout jako svého velitele a odcházeli z města do svých domovů. Ale vojáci ze Švihova a ze Zvíkova mě přijmuli s radostí a poslouchali mě na slovo. Velel jsem přesně jako můj otec. Vydal jsem rozkaz aby byly zesíleny vnější hradby a postaveny dělové sruby na nejohroženějších stranách. Dále jsme při opevňovacích vykopali hluboký příkop před vnitřními hradbami a napustili ho vodou. Vnější hradby byly zesíleny na 3,5 metru a na vnitřních hradbách byly postaveny zastřešené dřevěné plošiny pro děla a houfnice. Na Klatovském hradě byly také zesíleny zdi a věže. Tím ještě opevňovací práce zdaleka nekončily. Na vysokých věžích jsme narychlo prorazili více střílen pro děla a pušky. Byly také postaveny barikády na nejdůležitějších ulicích vedoucí od městských hradeb a bran k náměstí. Dále byly posíleny také brány, protože budou čelit palbě nepřátelských děl a houfnic. Opevňovací práce trvaly až do pozdního večera. Lidé už byli unaveni a proto jsem jim řekl ať už toho nechají a jdou do svých domovů. Brzy ráno započaly poslední opevňovací práce. Před prvním pásmem hradeb byly zakopány kůly do země proti jezdectvu a obléhacím zbraním jako například obléhací věže nebo beranidla. A jěště byla za těmito kůly postavena zadržovací zídka vysoká asi tak jeden metr a ještě byl rozmazán dehet těsně před vnitřními hradbymi. Tímto opevňovací práce zkončily. Teď je město připraveno k obraně před Švédy.
Další den přijel posel z Plzně a přinesl zprávu že město bylo dobyto Švédskými vojsky. Nicméně v Klatovech převládal klid a blahobyt. Tento klid a blahobyt však také neměl dlouhého trvání. Ráno 4. ledna, když jsem jsem se šel podívat na klatovské náměstí, tak se ozval zvon z Bílé věže a z hradeb bylo slyšet volání: Všichni muži do zbraně, Švédové na obzoru. Rychle jsem si běžel do hradu pro kord. Vydal jsem rozkaz aby se všichni kdo udrží zbraň vydali na hradby. Švédů nebylo tolik, kolik jsme předpokládali, ale bylo jich až podezřele málo. Hned ze začátku jsem věděl že jde o léčku, protože informace které mi poskytli mí zvědové byly do detailu pravdivé a ověřené. Švédové, kteří k městu přitáhli rozložili stanový tábor v blízkosti severních hradeb, ale byli nuceni ho posunout dál protože jsme kladli takový odpor, že každý stan co postavili blíže jak 100 kroků k hradbám byl zničen. Švédové nám hrozili hlavou nabodnutou na kopí a křičeli že tohle je osud všech Klatovanů. My jsme se jim jen vysmáli a ukázali jsme jim jejich nájemného vraha a také jsme křičeli že tohle je osud všech Švédů. Švédové už ani na nás nezaútočili protože se nejspíše báli. Potom až do dalšího dne byl klid. Ale další den jsme si všimli že se na obzoru oblevilo několik vlajek švédské zástavy. Dostal jsem o tom zprávu a hned jsem věděl že to je zbytek nepřátelské armády. U Klatov teď stanula celá švédská armáda. Nepřátelé se začali roztahovat kolem celého města, jen jižní bránu nechali volnou. Když už bylo město celé obleženo, kromě jižní brány, vyslali jsme posla do Janovic. Posla jsme se sice dočkali ale nesl nevítanou zprávu. Bylo v ní psáno: Švédů je moc a nás je málo, nepomůžeme vám protože nechceme přijít o svou posádku. Byli jsme velmi rozzlobeni a prohlásili jsme Janovice jako město nakloněné Švédům. Vyslali jsme tedy posly do Švihova a do Zvíkova. Ze Švihova jsme dostali zprávu že jsou také v těžkém obležení a že kruh kolem celého města je neprorazitelný. Zvíkovský velitel nám napsal že posílá zbytek posádky hradu a města na pomoc Klatovům. Vyslali jsme ještě posla do Tábora a žádali jsme pomoc. Z Tábora se ale posel nevrátil a já jsem předvídal že Tabor byl také dobyt Švédy. Za několik minut opět dorazil posel ze Švihova a vzkazoval nám že Švédové stahují všechny své síly směrem ke Klatovům a že Švihovští už nejsou v obležení. V Klatovech nám teď nastal zmatek, lidé se snažili uprchnout jedinou volnou bránou. Ale ti co se dostali před hradby se zase hned navrátili, protože za hradbami bylo bezpečněji. Vyslali jsme zase posla do Švihova aby poslali svou posádku na pomoc Klatovům. Dostali jsme zprávu že už jsou na cestě. Za několik hodin se nepřátelé začali přeskupovat. Ale teď už začala být v Klatovech vážná situace. Švédové úplně uzavřeli město, že k němu nebylo přístupu. I jižní bránu uzavřeli. Klatovy byly teď úplně uzavřeny a odříznuty od okolního světa a zásoby potravin by měly stačit asi na čtyři měsíce. V pravé poledne Švédové zahájili útok na jižní bránu. Přesunul jsem se tam i se svým doprovodem. Moji vojáci se ale bránili statečně a nepřátelé draze platili vysokou krvavou daň. Poprvé se Švédům nepodařilo bránu zdolat a byli prudce odraženi. Švédský generál zuřil a nařídil aby postavili krytou baterii a ostřelovali město z dálky. Já jsem to vše viděl z městských hradeb a vydal jsem rozkaz aby sruby před hradbami zahájily palbu na tu baterii. Švédové nemohli opevněnou baterii nikdy postavit, protože byli neustále pod palbou Klatovské artilerie. Dal jsem ještě rozkaz aby všechna děla ostřelovala napřátelská ležení. Ostřelování pokračovalo přes celou noc až do rána. Zásob střeliva bylo také dost a nemusel jsem se strachovat že by došly. Navíc někteří lidé měli ve městě dílny na kuše a na luky, a také na šípy. Také jsme používali více kamení, seker a také sudlic. Zase jsem vydal rozkaz k zahájení palby na Švédy. K večeru jsme zapálili na hradbách ohně aby jsme lépe viděli nepřátelské ležení a aby jsme také viděli sami sebe při případné obraně. V noci bylo vše v klidu, pouze Klatovská děla pokračovala v dělostřelecké baráži. K ránu se opět nepřátelé dali do pohybu. Ale tentokrát nesměřovali pouze k jižní bráně, jejich útok směřoval také na severní a východní bránu. Ale i zde jsme se bránili velmi silně. Střílelo se zde nepretržitě asi půl hodiny, poté to Švédové vzdali a stáhli se do svého ležení. Ztráty byly na naší straně padlo asi 62 vojáků a na straně Švédů to bylo něco přes 2000 mužů. Švédský generál byl velice naštvaný současnou situací a vyslal k nám posla. Nepřátelský posel vjel do města a vyřídil mi zprávu od svého generála. Řekl mi že je jeho generál ochoten se vzdát, když zajistíme jeho vojsku bezpečný odchod. Odmítl jsem, protože jsem věděl, díky svému špehovi, že jde o léčku. Tato kapitulace nebyla vůbec spojena s odchodem švédských vojsk ze země. To mělo být nalíčeno tak že by se tento generál vzdal pouze Klatovům, ale ostatní města by přepadával dál. Za několik hodin vyjednávání jsme posla vyloučili z města. Posel odjel do jejich tábora a vyřídil to. Uplynulo několik minut a ze stanu vylezl nepřátelský generál. Začal jsem se mu vysmívat že nedovede dobýt tak malé město. Když jsem stál na hradbách, zády ven, zničehonic přiletěla šipka z kuše a zasáhla mě. Byla to taková bolest že jsem se málem zapotácel a spadl z šestimetových hradeb. Moji vojáci mě okamžitě snesli dolů a odnesli na hrad. Tam mi šipku za velké bolesti vytáhli ze zad a vyčistili ránu. Naštěstí to nebyla hluboká rána protože moje drátěná tu střelu značně zpomalila. Za několik hodin už jsem byl zase v pohybu, protože nepřátelé opět zaútočili na jižní a severní bránu. Tentokrát se švédům podařilo prolomit severní bránu a přilehlé hradby. Začali útočit na vnitřní okruh hradeb. Začali se hrnouti do vodního příkopu avšak překonat ho, to už se jim nepovedlo. To byl už třetí útok odražen. Na naší straně tu bylo za všechny tři útoky celkem 138 padlých a na straně švédů nejméně 12000 mrtvých. Na další den jsem dohodl se švédy půl dne neútočení a provedení pohřebních obřadů. Švédský generál souhlasil. My jsme naše mrtvé pohřbívali na nadaleký hřbitov za městem a švédští vojáci co nejdál za své ležení. V době tohoto neútočení také dorazily posily ze Švihova a Zvíkova. Přišlo jich k nám asi 1000. Ale s tímto příchodem posil přišel i nový útok. Sotva jsme stačili zavřít brány. Někteří lidé se ani nestačili stáhnout za hradby a byli pobiti švédy. I přes to všechno se nám podařilo útok odrazit i když místy se švédům podařilo proniknout za hradby kvůli ne včas zavřeným branám. Nyní jsem měl převahu nad švédy já. Teď nás bylo kolem 2400 a švédů bylo asi 2500, ale ještě jich asi tak 600 uteklo z obavy že město nedobudou. Když bylo k večeru, otevřeli jsme jižní brány a podnikli jsme výpad do nepřátelského ležení. Švédové náš útok nečekali a nebyli připraveni. Nejméně 700 jsme jich pobili a zbytek se rozutekl do všech stran.
Toto však ještě nebyl konec Švédů. V další části opět na město zaútočí.